Data, identity a právní předpisy EU

Základním tématem projektu IDentifEYE bylo, jak on-line identity vyplývají z údajů - údaje, které sdílíme sami sebe a údaje, které mají i jiní na nás. Co jsem si neuvědomil při spuštění projektu je, jak zásadně vadný toto téma je osloven naší legislativou Evropské unie. Obě koncepce identity a pojem údajů se přiblížil v poněkud absurdní způsobem.

Pojďme začít s konceptem identity. V formální právní předpisy EU identita odpovídá osoba, která je identifikovatelná. Osoba identifikovatelná, pokud známe jejich oficiální identifikační číslo (čísla), a nebo pokud známe některé aspekty z nich. Co tyto určité aspekty jsou se nikdy jasně. Co je jasné, je to, že každý, kdo spravuje oficiální databázi a připisuje identifikační číslo pro nás je co-tvůrce nebo dokonce jediným tvůrcem naší identity. To je divný pohled na jednotlivce v demokratické společnosti.

To, že jsme se neviděli jako aktivní tvůrci našich identit může také být viděn v EU právní terminologie.Jednotlivec je odkazoval se na jako subjekt údajů - nosič dat, nikoli tvůrce dat. Naše nejaktivnější roli, jak je vidět v právních předpisech EU, je to, že jsme v některých vymezených případech, ale ne ve všech, musí poskytnout souhlas k těmto kontrolorů, ​​kteří spravují databáze na nás. A že máme právo upravovat nebo mazat některé údaje na nás.

Ale je to ještě horší. Externí řídící nejen vytvářet svou identitu, ale také definovat, kdy se staneme identifikovatelné, že je, když máme identitu začít. Právní předpisy EU používá jako měřítko pro jednotlivce bylo identifikovatelné, "všechny prostředky, které mohou být rozumně použity jak správcem tak jakoukoli jinou osobou pro identifikaci jednotlivce". Zde reality definuje etiku, klasické filozofické chybu. Tato definice ploty off veškerou kritiku nebo odrazy: že to, co je je, a to je, jak by to mělo být.

V důsledku toho jsme zabředli zdánlivě totalitní pohled na našich identit. Jsme (spolu) vytvořil databáze kontrolorů, ​​kteří také definovat, kdy máme identitu vůbec.

Naštěstí Internet 2.0 také pomalu proniká EU právní myšlení. Evropská skupina pro etiku ve vědě a nových technologiích na Evropské komisi přišel letos s revoluční myšlenkou: možná naši identitu, jsou širší, než je v současné době předpokládá v právních předpisech EU. Ve svém dokumentu stanovisku 26, které naznačují, že možná naše identita osoby je také důležité. Ačkoli návrh má status právního poradenství jen, představuje slibný možnost přesunout EU myšlení 1,0 - 2,0 módu.

Pojďme se nyní na pojetí dat. Ochrana našich údajů je základním právem podle evropského práva. Ale, bohužel, jsou chráněny ne všechny naše data. Naše data jsou chráněna pouze, když jsou osobní. A oni jsou osobní pouze tehdy, pokud jsou spojeny s identifikovatelné osobě. Všechny ostatní data mohou být považovány za anonymní data a nejsou předmětem ochrany.

To znamená, v tom smyslu, že správci údajů rozhodnout, kdy jsou chráněny naše data, a když nejsou. Je to absurdní situace: ti, kteří by měli prospěch nejvíce používat naše data se musí rozhodnout, kdy použít tyto údaje, a nikoli na. To je samoregulace bez brzd a rovnováh. Tato stavba je v podstatě anti-demokratické.

Otázkou nyní vyskočí, proč tato situace se vyskytují na prvním místě. Jak je možné, že demokratická společnost s právními předpisy pevně založené na základních právech dokumenty skončil v tomto stavu?Podle mého názoru je odpověď jednoduchá: Evropská unie není morální nebo politická organizace. Je to hospodářská organizace. Proto jsou všechny konkrétní právní předpisy, musí být zákonitě kompromis mezi ekonomikou a základních práv.

Celá oblast ochrany údajů je toho příkladem. Všechny konkrétní právní předpisy v této věci uvádí, že se snaží najít rovnováhu mezi hospodářskou cílem volného pohybu údajů na jedné straně a základním právem na ochranu údajů na straně druhé.

Druhým příkladem je ochrana dětí a mladistvých před obsahem, který by mohl ohrozit jejich fyzický a duševní vývoj. Zde je boj mezi základním právem na svobodu projevu, chápat i jako právo prodat jakýkoliv obsah, a potřebou chránit mladé lidi před určitými typy obsahu.

Je to dokonce tak zlé, že morální argumenty dostali zabalené do ekonomického uvažování. Například, je morální otázka, proč je třeba chránit děti a mladiství on-line částečně odpověděl z ekonomického hlediska. V několika právních dokumentů EU, říká, že tím, že chrání mladíka můžeme zlepšit "jejich pracovní perspektivy a zaměstnatelnost". Tato ochrana také pomáhá "vytvořit prostředí důvěry a důvěryhodnosti, které zase stimulují růst trhu". A to je zdůraznit, že děti a mladiství jsou samy tržní silou taky.