Vlastnosti a stavy osobnosti
PSYCHICKÉ VLASTNOSTI OSOBNOSTI
Jednotlivé vlastnosti osobnosti jsou temperament, schopnosti, charakter, motivy a postoje, volné vlastnosti.
TEMPERAMENT
Soubor převážně vrozených psychických vlastností, které určují chování osobnosti.(Mohou se výchovou měnit). Projevuje se zejména způsobem reagování člověka a zvláště tím, jak snadno reakce vznikají, jak jsou silné a jak rychle se střídají.
Nejstarší teorii temperamentu vypracoval ve starověku řecký lékař Hippokrates. Podle něj byli lidé řazeni do čtyř skupin podle tělesných tekutin.
Dále se rozlišují 3 základní typy temperamentu podle stavby těla
PYKNIK – střední výška postavy, klenutý hrudní koš, sklon k tloustnutí, široký obličej
LEPTOSOM – střední a vyšší postava, úzká ramena, hrudník a ruce, malá tělesná váha
ATLETIK – zdůrazněný vývoj kostry a svalstva, vyšší postava, široká ramena a hrudník
Švýcarský psycholog Jung rozlišil dva typy osobnosti
INTROVERT – člověk zaměřený do svého nitra, plachý a nejistý, málo průbojný s intenzivním vnitřním životem a hlubokými city
EXTROVERT – člověk zaměřený na vnější svět, společenský, přístupný, otevřený, aktivní
SCHOPNOSTI
Jsou vlastnosti osobnosti, které jsou předpokladem pro úspěšné vykonávání určité činnosti. Schopnosti se vyvíjejí na základě vloh.
Stupně schopností:
• NADÁNÍ – umožňuje pozoruhodné až nadprůměrné výkony v určité oblasti činnosti
• TALENT – vysoce rozvinutá souhrn schopností, který umožňuje člověku dosáhnout vynikajících výkonů ve svém oboru
• GENIALITA – mimořádně rozvinutý talent, který umožňuje vytvářet vrcholná díla
Rozlišují se různé schopnosti:
• Verbální – schopnost chápat a vyjadřovat složité vztahy slovy
• Umělecké – literární, hudební, výtvarné a dramatické schopnosti
• Numerické – schopnost operací s číselnými symboly
• Paměťové - paměť krátkodobá a dlouhodobá
• Percepční pohotovost – schopnost rychlého postřehu
• Psychomotorické – schopnost koordinovat dva a více současných pohybů
• Prostorová představivost – orientace v prostoru
Schopnosti mohou být obecné – obvykle se ztotožňují s obecnou inteligencí a specifické – jsou to např. hudební, herecké, matematické apod.
INTELIGENCE je označení pro rozsah určitých poznávacích schopností
Znaky inteligentního chování:
- dobrá orientace a dobré myšlení (soudnost, pohotové a přesné vyjadřování)
- přesné vnímání a dobrá paměť
- schopnost koncentrace na objekt
Druhy inteligence:
• FLUIDNÍ – vrozená, během lidského života se již nevyvíjí
• KRYSTALICKÁ – založená na zkušenostech, vědomostech získaných učením
Ke zjištění inteligence se užívají inteligenční testy. Úroveň obecné inteligence se vyjadřuje hodnotou inteligenčního kvocientu IQ. Průměrná hodnota je IQ 100. IQ 80 je hraniční pásmo defektu, IQ 120 a více je nadprůměr. V ČR existuje organizace zvaná Mensa, která sdružuje lidi s vysoce nadprůměrným IQ.
Další pojmy spojené se schopnostmi:
• Dovednost – učením získaná dispozice ke správnému vykonávání určité činnosti vhodnou metodou.
• Vědomost – zapamatovaná a pochopený fakt (informace).
• Návyk – opakováním získaný sklon k vykonávání určité činnosti, zautomatizovaný.
TVOŘIVOST je zvláštní soubor schopností, které umožňují tvůrčí činnost, jejímž výsledkem je něco nového, originálního.
Tvořivá osobnosti se vyznačuje těmito rysy:
- tvořivé a flexibilní myšlení
- není svázána přesností a pečlivostí
- psychicky náladová, má zájem o lidské jednání
- je otevřená, vnímavá, nachází zalíbení v nových přístupech
- je esteticky, emocionálně a sociálně senzitivní
CHARAKTER
Souhrn psychických vlastností osobnosti, které se projevují v mravní stránce jejího chování a jednání. Projevují se ve vztahu člověka k ostatním lidem, práci, přírodě..
Charakter = emoční inteligence. Vyznačuje se těmito znaky:
- znalost vlastních emocí
- zvládání emocí
- schopnost sám sebe motivovat
- schopnost vnímat emoce jiných lidí
- schopnost dobrých mezilidských vztahů
S charakterem souvisí také pojem svědomí – systém morální kontroly, „vnitřní hlas“, který člověku říká, co je dobře a co špatně.
MOTIVY A POSTOJE
MOTIVY – pohnutky, psychologické příčiny reakcí, činností a jednání člověka zaměřené na uspokojování určitých potřeb.
Za základní formu motivů jsou pokládány potřeby
POTŘEBY – stav nedostatku nebo nadbytku něčeho, co nás vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojujeme.
Potřeby –biologické (vrozené) – potřeba dýchat, jíst, spát
- sociální (získané) – kulturní (vzdělání, kulturní život) a psychické ( radost, štěstí)
Důležitým pojmem k potřebám jsou hodnoty. Hodnota je vlastnost, kterou jedinec přisuzuje objektu, události nebo činnosti ve spojitosti s uspokojováním potřeb a zájmů.
Dále rozlišujeme motivy:
• Pud – vrozená pohnutka činnosti
• Zájem – získaný motiv, který se projevuje kladným vztahem člověka k předmětům nebo činnostem, které ho upoutávají
• Anbice – snaha po sebeuplatnění, vyniknutí.
• Cíl – uvědomělý směr aktivity
• Ideály – vzorové cíle
• Zvyk – tendence vykonávat za určitých okolností určitou činnost.
POSTOJE – sklony člověka reagovat ustáleným způsobem na předměty, osoby a situace.
Postoj zahrnuje 3 složky:
- poznání objektu, názory na něj
- citové hodnocení objektu, sympatie – antipatie
- pobídku k jednání či chování
VOLNÉ VLASTNOSTI
Vlastnosti podmíněné vůlí člověka. Vyjadřují záměrné úsilí směřující k dosažení vědomě vytčeného cíle, které je vlastní jen člověku. Mezi volní vlastnosti řadíme např. odpovědnost, vytrvalost, rozvážnost, spolehlivost, sebeovládání….
PSYCHICKÉ PROCESY OSOBNOSTI
VNÍMÁNÍ
Psychický proces, který zachycuje to, co zrovna v daném okamžiku působí na naše smyslové orgány.
Poznávání začíná vnímáním. Nejprve je nutno odlišit podstatnou informaci od nahodilých podnětů (vnímání je výběrové), pak se informace zpracovává, to umožní odpovědět na otázku, co je vlastně vnímaným předmětem.
Druhy vnímání se rozlišují především podle jednotlivých smyslů orgánů:
• zrakové vnímání – umožňuje poznávat předměty i na značnou vzdálenost, s velkou přesností, při mnoha činnostech (např. psaní)
• čichové a chuťové vnímání – mají význam zj. v odlišování potravy od látek nevhodných nebo životu nebezpečných
• sluchové vnímání – poskytuje informace o předmětech značně vzdálených, má výstražnou funkci, velký význam má sluch pro vnímání řeči.
• Pohybový analyzátor – umožňuje vnímat polohu těla a kontrolovat pohyby
• Vnímání doteku – vnímáme např. bolest, chlad nebo teplo
• Hmat – vnímání, které slučuje informace kožního a pohybového analyzátoru při ohmatávání předmětů
Dva druhy zážitků:
vjem – výsledek vnímání
počitek – obraz některého jednotlivého znaku vnímaného předmětu (barva, vůně)
Počitky a vjemy zanechávají v našem mozku stopy. Obraz, který z nich vzniká, se nazývá představa a proces představivost.
PŘEDSTAVA – názorný obraz něčeho, co v daném okamžiku nepůsobí na naše smysl. orgány.
Mezi základní druhy představ patří paměťové (vzpomínkové) představy, tj. vybavení z paměti, a fantazijní představy.
FANTAZIE (obrazotvornost) - psychický proces, ve kterém vytváříme nové představy
Rozlišujeme fantazii:
• rekonstrukční – vytvoření představy na podkladě slovního popisu nebo schematického znázornění např. v technických oborech
• tvůrčí – znamená vytvoření nových představ, např. v umělecké tvorbě
Podle způsobu vybavování:
• záměrná – řídí se vědomým záměrem
• bezděčná – představy se vybavují samy, např. při snění v bdělém stavu nebo ve spánku
Představy mohou vznikat proto, že disponujeme schopností zachycovat, a znovu si vybavovat dříve vnímané předměty a jevy. Této schopnosti říkáme paměť.
PAMĚŤ
Jedna z nejdůležitějších vlastností člověka, je to soubor procesů, které umožňuje osvojení informací, jejich uchování a vybavení.
Tři hlavní skupiny paměťových procesů:
- uložení do paměti = zapamatování
- uchování v paměti
- vybavení a znovupoznání uchovaného
Druhy paměti:
• krátkodobá – slouží k zapamatování si na několik sekund, informace lze přenést do dlouhodobé paměti opakováním
• dlouhodobá – slouží k uchování toho, co budeme potřebovat delší dobu.
V průběhu času dochází k procesu zapomínání. Namíru zapomínání má vliv mnoho činitelů ( porozumění, zájem..). Většinou zapomínáme to, co nepoužíváme. Abstraktní informace zapomínáme rychleji než konkrétní.
MYŠLENÍ
Schopnost člověka poznávat obecné, zákonité, podstatné souvislosti a na základě toho určovat cíle své činnosti.
Myšlení je těsně spjato s řečí – vyjadřuje myšlenky a umožňuje je sdílet s dalšími lidmi
Druhy myšlení z vývojového hlediska:
- motorické – řešení problémů pohybovou manipulací s předměty
- imaginativní – pracuje s názornými obrazy a představami
- propoziční – pracuje se slovy, větami a pojmy
Myšlení se realizuje souborem myšlenkových procesů:
• analýza a syntéza – myšlenkové rozdělení celku na části a vystižení jejich uspořádání a vzájemných vztahů a opětovné sjednocování
• abstrakce – postup, kdy vyčleňuje podstatné a obecné vlastnosti předmětů, kdy odhalujeme to, co je pro objekt či jev jedinečné
• indukce – myšlenkové vyvozování obecného tvrzení, dedukce – proces postupující od obecného ke konkrétnímu.
• zobecňování – vydělení znaků společných pro jednotlivé jevy
• rovnávání – nové pojmy jsou srovnávány se známými
• průnik, sjednocení, negace – myšlenkové operace užívané zejména v matematice
Intuice – schopnost získat poznatek bez logické úvahy.
UČENÍ – rozšiřuje možnosti jedince. Smyslem je získávání nových zkušeností.
Uskutečňuje se na základě tzv. podmiňování (=mechanismus učení, podmínky, za kterých proces učení probíhá).
Díky učení si osvojujeme předpoklady k činnostem:
• Vědomosti – osvojené poznatky a informace (v podobě pojmů, pravidel..)
• Dovednosti – učením získaná dispozice pro vykonávání určité činnosti
• Návyky – učením získané sklony, které člověka pobízejí v určité situaci k určité zautomatizované reakci (čistit si zuby)
Učení je:
- záměrné – uvědomujeme si je
- bezděčné – bez záměru
Druhy učení:
• senzomotorické – smyslově pohybové
• vědomostní – osvojování poznatků
• intelektové – osvojování řešení problémů či úloh
• sociální – učení sociální interakci (žít mezi lidmi)
Efektivita učení závisí zejména na vnějších podmínkách učení, momentálním psychickém stavu jedince, na charakteru a metodě učení, která je zvolena. Např.:
- lépe se učí to, čemu dobře rozumíme
- je vhodné se učit hned po seznámení s novou látkou
- využívat aktivní hlasité opakování
- stanovit se pravidelný režim pro učení
- spolupráce se studijním partnerem – možnost vzájemného prozkoušení
-
CITY(EMOCE)
EMOCE – psychické procesy, které hodnotí různé skutečnosti, situace a činnosti jednice. Vyjadřují prožívání subjektivního stavu.
Pokud jedinec zároveň zažívá kladné i rozporuplné emoce, nazýváme tento jev ambivalence.
Charakteristické znaky citů:
- subjektivnost – prožívání citů je vždy individuální
- spontánnost – city jsou nezávislé na vůli
- předmětnost – jsou spojeny s nějakou věcí
- aktuálnost – city jsou okamžitý proces
Citové poruchy jsou např.:
- citová labilita
- averze – silný pocit nelibosti
- fobie – chorobný strach (klaustrofobie)
- komplex – např. méněcennosti
Druhy emocí:
• morální emoce – vyjadřují hodnocení činů z hlediska morálky
• afekty – jsou spojeny s ohrožením nebo uspokojením základních biologických potřeb
• estetické emoce – prožíváme zejména při hodnocení krásy a ošklivosti
• intelektuální emoce – provázejí poznávání a řešení problémů
• sociální emoce – objevují se ve vztahu k lidem a sociálním skupinám
Nálada je citová stav, na rozdíl od emočních procesů mají nálady delší trvání.
VŮLE
Označuje psychické procesy, které zajišťují řízení činnosti a dosahování cílů zj. v situacích, kdy je potřeba překonávat překážky.
Volní procesy se vyskytují ve všech fázích lidské činnosti:
- v přípravné fázi – uvědomění si vnější pobídky, následuje volba cíle, rozhodování
- v průběhu činnosti – snaha realizovat vytyčený cíl svědomitě a vytrvale
KONFLIKT
Rozlišujeme 4 druhy konfliktu
- konflikt dvou pozitivních sil – jedince lákají dva cíle, ale nelze se věnovat oběma
- konflikt dvou negativních sil – buď je nutné splnit nepříjemný úkol, nebo přijmout trest za jeho nesplnění
- konflikt mezi pozitivní a negativní silou (např. dítě by rádo pohladilo psa, ale bojí se ho)
- dvojitý konflikt kladných a negativních sil (dítě by chtělo vylézt na strom a bojí se, sledují ho kamarádi, od nichž chce získat obdiv, zároveň se bojí nezdaru)
PSYCHICKÉ STAVY OSOBNOSTI
Psychické stavy jsou přechodné, mění se podle času a situace. Vyjadřují celkové psychické prožívání člověka v určitém okamžiku. Různá úroveň závisí na úrovni aktivace (celkový stav organismu). Rozlišujeme stupně aktivace:
- nízká – spánek, svalová relaxace, pomalá mozková aktivita
- snížená – přechod mezi bděním a spánkem, objevuje se při silné únavě
- střední – organismus se bez problémů soustředí a koná různé činnosti
- zvýšená – zvýšené úsilí a vypětí,zvýšená pozornost
- vysoká – vzrušení, podrážděnost, stav vysokého napětí organismu
POZORNOST
Psychický stav projevující se soustředěním vnímání na jeden jev. Kvalita pozornosti závisí na úrovni aktivace.
• Bezděčná pozornost – je podnícena změnou v prostředí (zvuk, světlo..). Je rychle upoutána, ale také rychle pomijí.
• Záměrná pozornost – slouží k realizaci dlouhodobé činnosti, je závislá na cíli a vlním úsilí-.
VĚDOMÍ
Psychický stav jedince, který je schopen reagovat na podněty vnímat. Nezbytným předpokladem vědomí je bdělost.
PODVĚDOMÍ – všechny duševní obsahy, které jsou v daném okamžiku mimo vědomí jedince
SPÁNEK – stav organismu, při kterém je fyzická i duševní činnost utlumena. Spánek není jen stejnorodým hlubokým spánkem, střídá se s lehkým aktivovaným spánkem, ve kterém člověk prožívá sny.
—————