Psychické procesy a stavy
Senzorické procesy a vnímání
Senzorické procesy (čití)
= vnímání informace o jednom podnětu
- základní informace o vnějším světě získáváme pomocí analyzátorů – senzorické procesy
vznikají právě jejich činností a jsou nejjednodušší z psychol. poznávacích procesů
(myšlení je ten nejtěžší)
- vlastnosti senzorických procesů:
1.) intenzita podnětu – abychom podnět přijali, musí mít určitou sílu – mezi dvěma prahy:
- pod dolním prahem ho vnímat nebudeme
- nad horním prahem ucítíme bolest
(každý má jiné vzdálenosti prahů a časem se zužují)
2.) smyslová citlivost
a.) absolutní smyslová citlivost – schopnost lidí pociťovat podněty s velmi nízkým prahem
(př.: výborný zrak, sluch..)
b.) rozlišování citlivosti – schopnost rozlišit i malý rozdíl v intenzitě dané kvality
(př.: hudebníci, degustátoři..)
3.) smyslová adaptace = přizpůsobování smyslů:
a.) kladná adaptace – zlepšení práce smyslů (př.: přechod ze tmy do světla)
b.) záporná adaptace – zhoršení práce smyslů (př.: z čistého do špinavého)
4.) zákon kontrastu – při náhlé změně intenzity se nám zpočátku intenzita nového podnětu
zdá vyšší/nižší než je dělení analyzátorů:
a.) vnější - dálkové (zrak, čich, sluch..)
- dotykové (bolest, teplo, chuť..)
b.) vnitřní - útrobní (receptory trávení, bolesti, krevního oběhu, vyčerpanosti..)
- proprioreceptory (pohybu, rovnováhy, polohy..)
- zrak = nejvyužívanější smyslový orgán (70% podnětů)
o daltonismus = porucha vidění, barvoslepost zvláště na červenou
a zelenou barvu, dědičné, zvláště muži 20+ let
o šeroslepost = „vlčí mlha“ – za šera je člověk už slepý
- hmat – mnohem nižší rozlišovací schopnost než např. sluch
o haptika = poznání podle hmatu, forma non-verbální komunikace
Vnímání
- navazuje na čití, jde o poznávací proces související s činností analyzátorů
- všechny analyzátory jsou zapojeny a výsledkem procesu je vjem = soubor
všech vlastností, předmětů, jevů, které v danou chíli působí na naše
analyzátory
- ty předměty a jevy vnímáme jako celky, komplexy
- vnímání se uskutečňuje na základě analyticko-systematické činnosti
analyzátorů, má 3 fáze:
1.) recepční analýza (=smyslová) – každý receptor si vybere ten podnět,
který zvládne zpracovat
2.) mozková analýza (=korová) – mozek rozlišuje rozdíly mezi získanými informacemi
3.) mozková syntéza (=korová) – všechny info mozek spojí a utvoří celkový
obraz (= vjem)
- ovlivnění vnímání a jeho kvality:
o rušivé elementy
o psychický / fyzický stav vnímatele
o intenzita podnětu
- vlastnosti vnímání:
1.) výběrovost vnímání – každý si vybírá, co bude vnímat. Vybíráme si:
a.) subjektivně – podle našeho zájmu, našich potřeb, motivace,
aktuálního stavu
b.) objektivně – podle hlubších, intenzivnějších podnětů
(něčím zvláštních)
2.) zaměřenost vnímání – nemůžeme vnímat vše, ale jen to, na co jsme
zaměřeni
(= figura). Ten zbytek vnímáme jen okrajově (= pozadí)
3.) pregnantnost vnímání = dotvoření vjemu – člověk má tendenci doplňovat
si věci, upravit je do správné podoby, dotvářet si
ten vjem
4.) celistvost vnímání = tendence vnímat jednotlivé prvky jako celek
5.) konstantnost vnímání – určitý předmět poznáváme stále
- druhy vnímání:
a.) vnímání tvaru – podílí se na tom zrak, hmat, zkušenost.
Vnímáme formu a velikost
b.) vnímání prostoru a vzdálenosti – zapojuje se zrak analyzátory pohybu
a polohy, sluch, zkušenost (do 8.roku života máme vnímání prostoru
a vzdálenosti špatně)
c.) vnímání pohybu – zrak, sluch, pohybové ústrojí
d.) vnímání času – vnímáme změny, rytmické děje probíhající v našem těle.
Nejpřesněji dokážeme odhadnout 15min.úsek (jakýkoli delší nám ve
vzpomínkách přijde kratší a kratší než pět min.nám příjde delší)
- typy vnímání:
o člověk je objektivním typem – popisuje jev
o člověk je subjektivním typem – jeho vnímání je zkreslené, přináší do
něj i své osobní přání a city
Smyslové klamy – hmatové, zrakové, chuťové.. = činitelé ovlivňující objektivnost
a.) charakter vztahu mezi vnímaným a vnímajícím – vnímající se vždy
zaměřuje na vlastnosti, které pro něj mají rozhodující význam
(zaměstnanec a zaměstnavatel)
b.) aktuální psychický stav pozorovatele – značně zkresluje hodnocení,
podle nálady
c.) obecná zaměřenost vnímajícího – životní postoj (pesimista X optimista)
d.) speciální schopnost pozorovatele – například si všímá detailů, umí si
vyložit neverbální komunikaci
e.) je třeba se vyvarovat chybám při sociáním vnímání
- podlehnutí prvnímu dojmu (přirozené, chceme si toho druhého co
nejrychleji zařadit)
- „efekt přací“ – tendence vidět lidi takové, jaké je chceme mít
- „haló efekt“ – tenedence posuzovat člověka podle jednoho výrazného
rysu - zastře ostatní
f.) nesprávné úsudky – každý si dělá svou soukromou teorii, předsudky =
„individuální stereotyp“
g.) chyba projekce – na někoho promítáme vlastnosti jiné osoby, kterou nám
ten někdo jen připomíná a podle toho posuzujeme
h.) chyba mírnosti – blízké lidi hodnotíme mírněji než ostatní
i.) chybná tendence „figury a pozadí“ – máme tendenci posuzovat člověka
podle ostatních lidí, mezi kterými žije a mezi kterými se pohybuje
(př: národnostní menšiny)
j.) chyba centrální tendence – při hodnocení druhého se vyhýbáme krajním
vlastnostem, a tak hodnotíme spíš průměrně (řekneme :„docela dobrý“,
ne „nejúžasnější“)
Představivost a fantazie
Představivost
= psychický poznávací proces, jehož výsledkem je představa ® názorný obraz věcí, jevů
a lidí v našm vědomí, které v daném okamžiku nevnímáme
- různé druhy představ:
a.) pamětní (vzpomíkové) představy – už jsme to vnímali dříve, jsou blízké
původnímu zážitku
b.) fantazijní představy – už jsme se s nimi setkali, ale výrazně se liší od
původních zážitků
------------------------------------------------------------------------------------------------
a.) jedinečné – jedna konkrétní osoba/věc
b.) obecné – schématické představy, věci nějakého druhu (př.: obecně židle)
------------------------------------------------------------------------------------------------
- eidetické představy – běžné u dětí kolem 11 roku; jsou jasné, živé, někdy
zůstanou až do dospělosti (potom jsou geniální umělci, malíři, hudebníci)
- perseverační představy – neustále se vrací a člověk se jich nemůže zbavit
- Asociační zákony:
o Primární – vybaví se nám samy, nemusíme se snažit
§ Zákon dotyku v prostoru a čase - zvýšená tendence vybavovat si
představy, které vznikly právě na místě, kde se momentálně nacházíme
nebo se odehrály v době, kdy si je vybavíme
§ Zákon podobnosti a kontrastu – tendence vybavovat si představy, které
jsou podobné nebo naopak protikladné s vjemem, který na nás právě
působí
o Sekundární
§ Zákon častnosti – častěji vnímáme předměty, které se nám vybaví snáze
§ Zákon novosti – je snažší vybavit si novější zážitky, než ty starší
§ Zákon živosti (= citová významnost) – důležitější zážitky a hlubší dojmy si
vybavíme lépe a častěji
- Typy představivosti: (typ se může během života měnit)
a.) zrakový (vizuální)
- zachovává si větší odstup od lidí při komunikaci
- rychlá mluva, uspěchaná, často nedbalá
- tendence myslet v obrazech, může mát fotografickou paměť
- gestikulace – spíše hlava
- používá slova spojená se zrakem – př.: „Podívejte se na..“
- pamatuje si obličeje, jak někdo vypadá, dobře si vytvoří zrakové
představy
- učení – systém v materiálech
- když se snaží rozpomenout, kouká nahoru (snaží se vybavit si to)
- povolání – často malíř
b.) sluchový (auditivní)
- bližší odstup k lidem než zrakový – potřebuje je slyšet
- mluví zřetelně, srozumitelně, spíš pomalu a hlasitěji, artikuluje;
mluví rád
- rád poslouchá hudbu, dobře zpívá
- gestikulace – na úrovni ramen
- slova: „Říkám..“, „Zaznělo..“, „Poslyště..“
- rozvzpomínání se – oči v rovině, ze strany na stranu
- pamatuje si melodie, zvuky, hlasy lidí
- učení – říkat si anhlas, dříve už někde slyšet, nechat se od někoho
přezkoušet
c.) kinestetický .
- zaměřen na prožívání
- dobře si pamatuje zážitky související s pohybem, pocity a vjemy
(př.: vůně)
- při komunikaci stojí blízko, dotýká se
- řeč – tichá, pomalá
- gestikulace – dole, na úrovni boků
- slova: uchopit.., dotknout se.., prožívat.., držet se něčeho..
- rozvzpomínání – oči směřují do země
- učení – vytváří si „taháky“
- povolání: choreografové, sportovci, tanečníci..
d.) smíšený typ .
- nevyhrazený, někdy lehká převaha jednoho z předchozích
Fantazie
= představy, které se můžou spojit s pamětními představami. Jsou to vlastně
ty fantazijní představy
- 4 skupiny fantazijních představ:
o rekonstrukční – vybavujeme si je na základě návodu (př.: noty)
o tvořivé – nové obrazy, se kterými jsme se ještě nesetkali
o bdělé snění – snění beze spánku, přání člověka, představy různých situací
může to být motivace, ale může vést až k blouznění a jiným
psych.poruchám
o sny - snění ve spánku
Myšlení a řeč
Myšlení
= zprostředkovaný a zobecňující způsob poznávání vzájemných vzathů a souvislostí
- Rozlišujeme tedy na způsoby poznání:
o Zprostředkovaný – nemusíme bezprostředně vnímat smysly, ale přesto o
tom můžeme přemýšlet
o Zobecňující – tendence poznatky / vnímání zobecnit a něco z toho vyvodit
- Formy myšlení: používáme pojem, soud a úsudek
o Pojem – definice, vyjádříme s ní obsah; jde o výstižný obecný znak jevu
o Soud – jde o základní formu, ve kterém se myšlení uskutečňuje, vztah mezi
dvěma pojmy; můžeme je hodnotit (pravdivé X nepravdivé); k soudům
docházíme sami nebo je přijímáme od někoho jimého
o Úsudek – vyjádření vzathu mezi dvěma nebo více soudy (viz. Aristoteles);
soudy, z nichž vycházíme = premisy, vyvozený soud = závěr.
- Myšlenkové operace: prolínají se a běží jich i více najednou
1.) Analýaza – myšlenkové rozdělení celku na části; odlišení jednotlivých
vlastností
2.) Syntéza (opak analýzy) – myšlenkové spojování částí (u malých dětí
analytickosyntetické myšlení)
3.) Srovnávání – hledání podobností a rozdílů; roztřídění, oddělení
4.) Abstrakce – složitější, objevuje se asi v 15 letech; vyčlenění obecných
podstatných vlastností a pominutí těch nepodstatných
5.) Zobecňování (= generalizace) – myšlenkové spojování obecných vlastností
v rámci nějaké skupiny; hledání nadřazených pojmů (většinou se neděje
samostatně)
6.) Indukce – vyvození obecného tvrzení z poznazků
7.) Dedukce – aplikace obecného pravidla na konkrétní věc (př. matika,fyzika)
8.) Analogie – schopnost vyvodit něco nového na základě podobnosti s něčím,
co známe
- Druhy myšlení:
o Konvergentní (= sbíhavé) – používáme ho v problémech, kde je pouze jedno
správné řešení / výsledek / cíl (př.: většina matem.úloh v IQ testech.)
o Divergentní (= rozbíhavé) – při tvořivých úlohách, s více možnými postupy
a alternativami
- Individuální vlastnosti myšlení:
o Přesnost – člověk umí jasně a srozumitelně formulovat své myšlenky
o Pružnost – člověk je schopen operativně změnit plán nebo způsob řešení
problému (opakem je stereotypní myšlení)
o Hloubka – schopnost proniknout do problému / k podstatě; pochopení
o Šířka – schopnost využít široké schopnosti a všechny možnosti
o Rychlost – pohotové myšlení, rychlé nalezení výsledku
o Samostatnost
o Kritičnost – objektivně zhodnotíme své myšlení, vyhneme se stereotypu
a předsudku
Řeč
= je prostředkem vyjádření myšlení, jeho nástroj; prostředek komunikace ;
(a nástorjem řeči je jazyk)
- Význam:
o Demonstrativní – obsah slova, definice, co si představit; ve slovníku
o Konstativní – to, co si představí každý sám (u každého jiné)
- Druhy řeči:
o Mluvená X Psaná
o Vnitřní (uvnitř sebe) X Vnější (své nápady a myšlenky formulujeme
navenek)
Paměť
= psychický proces, vlastnost duševního života
- někdy ztotožňována s učením
- schopnost uchovat si minulou zkušenost
- Paměťový proces má 3 fáze:
1.) Recepce = vštípení, zapamatování si, osvojení nových poznatků
a.) bezděčné (neúmyslné)
b.) záměrné (úmyslné) – musíme na to vynaložit vůli
- mechanické (opakovací)
- logické – pochopení jednotlivých souvislostí (vyžaduje myšlenkovou
aktivitu; je efektivnější a dlouhodobější)
2.) Retence = fáze uchování – uplyne od seznámení s poznatkem do té doby,
než si ho musíme připomenout. V této fázi se zapomíná (mozkové spoje
postupně vyhasnou); zapomínání má i kladný efekt. Učení: do 12 hod
zapomeneme 30% toho naučeného, do dvou dnů je pryč polovina.
Zapomínáme buď úplně, nebo dojde ke změně toho naučeného a zpřeháže
se nám to v hlavě
3.) Reprodukce = fáze vybavování – aktivujeme to, co jsme si zapamatovali.
Dochází ke 3 stupňům vybav
—————