Myšlení a řeč

1. Obecná charakteristika myšlení
Myšlení je zprostředkovaný a zobecňující, abstrahující způsob poznání, který vede k poznání podstatných, obecných vlastností předmětů a jevů a souvislostí mezi nimi.
Myšlení je nejvyšší a současně z vývojového (tj. fylogenetického i ontogenetického) hlediska nejmladší poznávací proces.

2. Formy myšlení

Pojem

Myslíme v pojmech. Je to řečové vyjádření obecných a podstatných znaků nějakého předmětu nebo jevu. Podstatný znak je takový znak, bez něhož by daný pojem nebyl daným pojmem. Pojem je obecný, zahrnuje všechny předměty nebo jevy, které patří do dané třídy. V tom je základní rozdíl mezi pojmem a představou.
Vymezení obsahu pojmu (popsání jeho základních znaků) nazýváme definicí.
Množství pojmů i jejich obsah se v průběhu života mění, člověk si je stále doplňuje, zpřesňuje.
Každý pojem je určitým stupněm zobecnění konkrétních vjemů a představ. Pojmy se pak stávají nenázorným odrazem objektivní skutečnosti, přičemž stupeň této nenázornosti je dán mírou zobecnění a může být rozdílný, např. kočka - savec - zvíře - živočich

Soud je vyjádřením vztahu mezi dvěma nebo více pojmy. Je základní formou, kterou se myšlenkový proces uskutečňuje. K soudům docházíme vlastním myšlením nebo je přebíráme od jiných. Obvykle jsou vyjádřeny oznamovací větou v podobě tvrzení, o kterém máme říci, zda je pravdivé či nepravdivé.

Úsudek vyjadřuje vztah mezi dvěma nebo více soudy. Předpoklady, tj. soudy, z nichž vychází úsudek, se označují jako premisy (axiomaty, postuláty). Prostřednictvím myšlenkových operací dospíváme k novému soudu, který se nazývá závěr. Pravdivost závěrů závisí na pravdivosti výchozích předpokladů.
Studenti, kteří mají špatný prospěch, mají velkou absenci. - Studentka Nováková má velkou absenci. - má špatný prospěch - nikoliv - je dostatečně pilná a inteligentní a zameškané učivo sama dožene.
Studentka Nováková má špatný prospěch. - často chybí - nikoliv - má špatné známky, protože je líná se učit
- na obou případech vidíme, že platnost těchto závěrů byla ovlivněna špatným výchozím předpokladem - první premisa je nepravdivá

3. Myšlenkové operace

Analýza - myšlenkový rozklad celku na části nebo myšlenkové odlišení jednotlivých vlastností nebo stránek.

Syntéza - myšlenkové sloučení částí předmětů nebo jevů nebo myšlenkové spojení jeho znaků a vlastností.

Zobecnění (generalizace)- myšlenkové vystižení toho, co je předmětům a jevům určité kategorie společné.

Abstrakce - odhlížení - myšlenkové vypouštění určitých vlastností předmětů nebo jevů.

Konkretizace - přiřazování jednotlivých předmětů do určité třídy znaků.

Srovnávání - určování shod a rozdílů mezi jednotlivými předměty a jevy.

Určování vztahů - myšlenkové hodnocení druhu souvislosti mezi předměty a jevy (nadřazenost, podřazenost, podobnost, protikladnost, totožnost, přiřaditelnost).

Dedukce - odvozování jednoho závěru z jiných.

Indukce - myšlenkové vyvozování obecného tvrzení ze zkušenosti.

Analogie - daný předmět se nezkoumá přímo, ale vytváří se jeho model a výsledky, získané zkoumáním modelu se přenášejí na původní předmět. (Každá správná teorie je modelem skutečnosti.)

Verifikace - potvrzení správnosti.

Specifikace - zaměření k jednotlivostem, od obecného jevu ke zvláštnímu..

Signifikace - opatřování značkou, označování.

Konkretizace - a) uskutečňování něčeho b) učinit něco konkrétnější

Hypotéza - vědecká domněnka.

Teorie - dokázaná hypotéza.

4. Myšlení a řeč

Myšlení se uskutečňuje a jeho výsledky se vyjadřují řečí. Řeč je nástroj myšlení a prostředek dorozumívání. Je to zároveň prostředek, který slouží k existenci, uchování a předávání zkušeností, které lidstvo získalo ve svém společenskohistorickém vývoji.
Je nutné rozlišovat řeč a jazyk. Zatímco řeč je nástrojem myšlení, jazyk - jako systém slov a znaků (symbolů) - je nástrojem řeči.
Každý jazyk vznikl v historickém vývoji svého národa a má své slovní bohatství, gramatiku, zákonitosti stavby věty apod. Český jazyk např. obsahuje 30 000 slov, přičemž ale v běžném životě jich užíváme jen asi 10 000. Ve své mateřštině mnoha slovům rozumíme, ale běžně je nepoužíváme, tzv. pasivní slovní zásoba činí asi 30 000 slov, přičemž ale v běžném životě jich užíváme jen asi 10 000 (aktivní slovní zásoba). K dorozumění stačí 1 000 až 1 500 slov, když si osvojíme tento počet výrazů cizího jazyka, obvykle si myslíme, že už jej známe.
Konkrétní uzpůsobení jazyka nás však determinuje ve způsobu našeho myšlení.
Co asi znamená, že Romové nemají budoucí čas?

Druhy řeči

• a) vnitřní - pomocí ní myslíme
• b) vnější
  • - verbální
    • - psaná - je pro ni charakteristická přesnější stylizace myšlenek
    • - mluvená - méně přesná než psaná, ale její výhodou je kontakt s posluchači, který může řečník využít k volbě takových prostředků, aby zaujal - často je doprovázena právě neverbální řečí
    •  
  • - neverbální- gesta, mimika, modulace hlasu

ad a) vnitřní - Její pomocí formulujeme své myšlenky, které obvykle navenek nevyjadřujeme slovem, je to tzv. "řeč pro sebe". Tato vnitřní řeč bývá stručná a zkrácená, málo detailní. Tím se stává, že má někdy nějaký člověk potíže s přenesením myšlenek z vnitřní řeči do řeči vnější. Studenti někdy tvrdí - "já to vím, ale nedovedu to přesně říci" - takoví studenti nemají pravdu - ví-li člověk něco opravdu dobře, dovede to i říci, nedovede-li to říci, znamená to, že to neví. Obvykle má jen útržky myšlenek, matné či vůbec žádné představy, znalosti.

5. Základní druhy myšlení
Problémy, které řešíme myšlením, mohou mít různý stupeň konkrétnosti nebo abstraktnosti, praktičnosti nebo teoretičnosti a podle toho vyžadují i různé druhy myšlení.

Praktické myšlení- problémy řeší pomocí vjemů bezprostředně působících předmětů a jevů skutečnosti. Člověk jej uplatňuje, když řeší konkrétní úkol praktickou činností (metoda pokus a omyl). Příkladem je činnost opraváře při hledání a odstraňování závady na elektrickém spotřebiči, někdy práce programátora na programu. Tento druh myšlení preferují děti mladšího školního věku.

Názorné (konkrétní) myšlení- využívá názorných představ. Např. když se budete připravovat na zkoušku a budete přemýšlet o tom, jaká odpověď mi bude ke zvolené otázce stačit - předpokládáte moji reakci, pokud si já připravuji výklad na hodinu a přemýšlím, jak budete na dané učivo reagovat.

------------------------------------------------------

Abstraktní (teoretické) myšlení - operuje s pojmy, symboly a jejich významy. Předpokládá vyšší stupeň rozvoje myšlení a uplatňuje se zejména v teoretické, vědecké činnosti nebo pokud aplikujete teoretické poznatky v praktické činnosti - např. při účtování.

Konvergentní (sbíhavé) myšlení - se uplatňuje u problémů, které mají jediný způsob řešení. Myšlenková činnost při řešení problému směřuje k jedinému cíli - najít toto řešení. Např. matematické úlohy, některé úlohy v inteligenčních testech.

Divergentní (rozbíhavé) myšlení - uplatňuje se v úlohách a problémech, které mohou mít několik řešení nebo existuje více možných postupů k jejich vyřešení. Podstatou tohoto myšlení je nalezení několika možných řešení či postupů a vybrání nejvhodnějšího z nich. Např. podnikatelská činnost vyžaduje často divergentní myšlení, managerská činnost je na tomto druhy myšlení přímo založená.

6. Vlastnosti myšlení

Přesnost myšlení - schopnost umět jasně, výstižně, srozumitelně a logicky formulovat své myšlenky.

Pružnost myšlení - schopnost operativní změny plánu, nelpět na ustálených postupech, měnit přístupy k řešení problému. Opakem je konzervativní, stereotypní myšlení - tzv. rigidita (strnulost myšlení).

Hloubka myšlení - schopnost pronikat do podstaty problému. Opakem hloubky je povrchnost myšlení, nedůslednost v postupech řešení.

Šířka (obsažnost myšlení) - schopnost brát při řešení problému do úvahy všechny možné souvislosti, používat i znalostí z jiných činností či oboru.

Rychlost myšlení - je založena na pohotovém nalezení správného postupu řešení i v situaci časové tísně.

Samostatnost myšlení - schopnost řešit daný problém zásadně bez cizí pomoci, nenechat se ovlivnit cizími myšlenkami a názory.

Kritičnost myšlení - schopnost přísně a objektivně hodnotit své i cizí myšlenky a názory, odmítat předsudky a slepou víru v autoritu.

Tvořivost (kreativita) myšlení - komplexní, složitá vlastnost zahrnující kromě výše uvedených charakteristik ještě další speciální schopnosti (originalita atd.)

7. Inteligence

Při vymezování inteligence se vedou mezi odborníky dlouholeté diskuse. Inteligencí nazýváme obecnou rozumovou výkonnost (schopnost) člověka. Nemáme žádnou obecně uznávanou definici inteligence. Obvykle se jako známky inteligence zdůrazňují

• aktivní myšlení
• nalézání vlastní cesty postupu
• schopnost sebekritiky a nespokojenosti s nedořešeným problémem
• schopnost přizpůsobit se danému cíli
• schopnost pro čtyři základní početní úkony
• schopnost psát
• schopnost mluvit
• schopnost podržet a oživit dojmy nebo vyvolat a poznat minulou zkušenost
• schopnost řešit komplexní problémy
• schopnost získávat z minulých zkušenosti
• schopnost plánovat nové aktivity založené na minulé zkušenosti
• schopnost vnímat správně velikost a prostorové vztahy
• schopnost rychle identifikovat stimulační podněty

Inteligence se nejvýrazněji projevuje v situacích, činnostech a při řešení problémů, které jsou charakteristické svou

• novostí (originálností)
• obtížností
• složitostí
• abstraktností
• úsporností
• nevyhnutelností soustředit energii a odolat emocionálním vlivům.

Inteligence se měří pomocí inteligenčních testů - jejich výsledek se vyjadřuje inteligenčním kvocientem (IQ).
V současné době se objevila tzv. teorie mnohočlenných inteligencí. Ta předpokládá 7 typů inteligence:

1. verbální
2. logicko - matematickou
3. prostorovou
4. hudební
5. tělesně - kinestetickou
6. interpersonální
7. intrapersonální

Vedle této teorie inteligence existuje další, jejímž autorem je americký psycholog J. Sternberg. Ten se domnívá, že inteligence není stav, ale proces sebeřízení, respektivě jeho kvalita: Lidé jsou tím méně inteligentní, čím častěji užívají k řešení rozmanitých problémů stejný postup. Inteligentnější lidé užívají rozličné postupy, které jsou přiměřené situaci. Tři hlavní druhy postupů, jimiž se řeší problémy, jsou:

• Osobní změna (změna vlastního chování).
• Změna druhých lidí (dokážeme-li změnit jejich chování, problém zmizí).
• Změna situace (změna prostředí, ve kterém se problém objevil).

8. Řešení problému
Co je to problém? - Problém je situace, úloha, činnost, kterou má člověk vyřešit či vykonat, přičemž mu nejsou známy cesty řešení. Daný problém, obtíž řeší myšlením, při němž uplatňuje myšlenkové operace a již osvojené vědomosti či dovednosti.

Řešením neodstraňujeme pouze danou problémovou situaci, ale současně získáváme nové poznatky, nacházíme nové postupy a ověřujeme si jejich užitečnost pro určité situace. Tím se zvětšuje i okruh naší tvůrčí aktivity. Ve srovnání s poznatky, které získáváme pouze teoretickým naučením, vyznačují se poznatky a postu

Rozdílná činnost pravé a levé hemisféry